Obývací pokoj často plní několik funkcí současně. Potřebujete v něm odpočívat, pracovat, jíst i přijímat návštěvy. Když se všechny tyto činnosti odehrávají v jednom otevřeném prostoru, vzniká chaos, ve kterém se nikdo necítí dobře. Řešením není bourat příčky ani volat stavební firmu. Stačí promyslet rozmístění nábytku, barvy a světla tak, aby jednotlivé zóny fungovaly samostatně, i když jsou ve skutečnosti propojené. Právě v tom spočívá umění zónování.

Základem je definovat, co všechno má pokoj zastat. Odpočinková část obvykle potřebuje měkké posezení, koberec a tlumené světlo, kdežto pracovní kout si žádá pevnou desku, dobrou lampu a pokud možno místo dál od ruchu domácnosti. Mezi těmito zónami nemusí stát zeď. Poslouží i nízká knihovna, otevřený regál nebo konzolová skříňka. Pokud váš pokoj rozděluje něco, co nejde jen tak přemístit, vyplatí se nejdřív zjistit, jak s takovým prvkem pracovat – praktické rady najdete v článku o tom, jak řešit sloup nebo nosnou zeď uprostřed místnosti, aniž byste museli sahat k demolici. Někdy stačí prvek obestavět nábytkem, jindy ho naopak nechat vyniknout jako přirozený předěl.

Barvy a materiály hrají při dělení prostoru větší roli, než se na první pohled zdá. Jedna zóna může mít světlejší odstín podlahy nebo stěny, druhá tmavší. Koberec v odpočivné části a hladká podlaha v jídelním koutě vytvoří hranici, kterou mozek zaregistruje, i když žádná fyzická bariéra neexistuje. Stejně funguje i světlo. Zavěšená lampa nad stolem řekne jasně, že tady se jí, zatímco stojací lampa u sedačky ohraničuje místo pro čtení a klid.

Nezapomínejte na průchodnost. Zóny mají usnadňovat pohyb, ne ho komplikovat. Nechte mezi nábytkem dostatek místa, aby se dalo projít i s plnými rukama. Vyzkoušejte rozmístění nejdřív nahrubo, třeba jen s pomocí krabic nebo pásky na podlaze, a teprve pak stěhujte těžké kusy. Rozdělení obývacího pokoje na zóny je proces, který se vyplatí ladit postupně. Výsledkem bude prostor, kde každá činnost má své místo a kde se dá skutečně žít.