Míchání různých odstínů bílé v jednom pokoji je častější problém, než by se zdálo. Stačí, když v obýváku svítí teplá žárovka v lustru a k tomu studená LED pásek pod linkou. Oko to registruje jako nepříjemný nesoulad, i když každé světlo samo o sobě vypadá dobře. Rozdíl teplot chromatičnosti se projeví hlavně na bílých stěnách, nábytku nebo podlaze – jedna část místnosti zežloutne, druhá zmodrá.

Nejjednodušší test začíná u parametru zvaného teplota chromatičnosti, udávaného v kelvinech. Hodnoty do 3000 K jsou teplé, nad 5000 K studené. Vezměte dva svítidla, která spolu sousedí, a postupně je zapínejte a vypínejte. Sledujte, jestli se barva předmětů mezi nimi mění plynule, nebo jestli na hranici světla vzniká ostrý přechod. Pomůže i bílý papír položený na zem – pod každým zdrojem bude mít jiný nádech. Pokud chcete mít jistotu, že vaše kombinace není náhodná, pomůže vám srovnání kelvinů mezi zdroji podle konkrétních situací v bytě.

Druhý krok je praktičtější: zamiřte telefon s aplikací na měření luxů a barevné teploty na různé body v místnosti. Získáte čísla, která potvrdí, co vidíte. Často se ukáže, že problém není jen v kelvinech, ale i v indexu podání barev (CRI). Zdroje s CRI pod 80 podávají barvy zkresleně a při kombinaci s kvalitnějším světlem to bije do očí. Řešením není vždy měnit všechny žárovky – někdy stačí sjednotit teplotu u těch, které svítí současně, a ty ostatní používat jen samostatně.

Poslední rada: než koupíte nové světlo, zkuste doma improvizovaný test se dvěma lampičkami a barevnými filtry. Uvidíte, jak se barvy mění v reálném čase. Pokud si nejste jistí, držte se pravidla, že v jednom prostoru by teploty chromatičnosti neměly přesáhnout rozdíl 500 K. Větší skok už je znát a působí rušivě.